[Hlavní strana] [Kalendář akcí] [Kontakt] [Pro registrované]

Návrat na hlavní stranu

VÁNOČNÍ ZVYKY - převážně z Horácka, Podhorácka a Žďárska

HSPT Vysočan

Vánoční zvyky

Roráty a besedy - Horácko a Podhorácko
Kateřínská zábava byla poslední a říkávalo se " Svatá Kateřina, pověsila housle do komína". Je konec světským zábavám. Potom již život lidí byl zaměřen především na náboženství, besedy, přástky a dračky. Zpívalo se, povídalo a četlo.
Po první adventní neděli nastaly ranní mše, tak zvané roráty. Chodilo se na ně s lucernami. Odpoledne a večer se besedovalo. Začínali dračky, přástky. Světské písně vystřídali nábožné, vyprávění o strašidlech a hrůzostrašných příhodách nahradily zkazky o poutních místech, zázracích a náměty legendární. Děti zpravidla leželi na peci a poslouchali vyprávění dospělých. Tak se příběhy přenášely z generace na generaci.
Před vynálezem knihtisku to byl vlastně základ pohádek, legend a příběhů, které později přešli i do knižní podoby.
Poněvadž byla již brzy tma, rozžínaly se brzy louče a svíce. Svíce měli zvláštní tvary. Některé byly až metrové, jindy stočené do tvaru knížek, srdíček a květinek. V některých místech Horácka se jim říkalo sloupek a jinde špalíček.

Barbora - Horácko
Podobala se Lucce anebo Mikuláši. Většinou se za ni převlékla dívka, obyčejně do bílého. Na hloavě měla plachetku, Tvář měla namoučněnou. Když vstoupila do světnice zabručela: "Muli se, muli se". Kdo se nepomodlil, tomu našvihala prutem.
Jinde si na Barboru nařezali dívky tolik roubů, kolik měli přání a ponořili je do vody. Kterému děvčeti vypučela větvička do Božího hodu Vánočního, tomu se vyplnilo přání, jež při namáčení vyslovila. Při zasazování roubů nesměl být nikdo přítomen, jinak z věštby nebylo nic.

Mikuláš - Horácko
Mikuláš měl z etnografického hlediska velké množství podob vztahujících s k různým mikroregionům. Na Horácku však byla nejčastější podoba že chodil Mikuláš buď sám, nebo s čertem a andělem a kde byla mládež rozpustilejší tak chodili čerti dva. Bystřicko se dokonce pyšnilo k výše zmíněným postavičkám i postavou smrtky.
Při vstupu do seknice zabručel Mikuláš obdobně jako Lucka: "Muli se, muli se". Kdo se nepomodlil, tak byl přivázán ke kůlu na zamrzlém rybníku a když mu bylo ouvej, tak se radši pomodlil každý.
Dnes již Mikuláš nemá takovou krutou podobu. Již nelze vyžadovat na dětech, aby se modlili a výše uvedené tresty již také nelze praktikovat. Děti dostanou za pěknou písničku nebo básničku sladkosti.

Lucka Horácko - Podhorácko
Lucka měla opět mnoho podob. Popíšeme si jednu z těch nejrozšířenějších.
V den kdy Chodila nesmělo drát a příst. Kdo si dal pozor mohl ji spatřit jak jde vesnicí, v ruce třímá vařečku, kopišť, vřeteno a u boku má džber. Kde drali nebo předli přišla k oknu, zastavila se, zaklepala a kde ani po zaklepání nepřestali, vešla dovnitř a klepla dračky a přadleny po prstech. Rok pak nemohli vzít do rukou ani peří, ani vřeteno. Kde měli hodné dětí, nadělovala jim v noci do punčoch, kde zlobily, brala je sebou, vytahovala je i z postelí, cpala je do džberu. Když křičely, omotala jim ústa koudelí.

Zvyk tomášský - Pouze Žďársko jinde na Moravě nemá tento zvyk obdoby.
Dívky sely semena pod zhlavce svých postelí. Při tom říkaly: " Svatý Tomáši, tvoje semeno seju, pověz mě pravdu, koho dostanu".O kom se jim v noci zdálo, toho dostaly a měly s ním hodně dětí.

Vánoce
Týden před Štědrým dnem obcházeli stavení žebráci a zpívali koledy. Koledovali i nádeníci, ale jen tam, kde pracovali nebo pomáhali. Žebráci dostávali jen něco na zub a nádeníci trochu krup hrachu, trochu mouky nebo bochník chleba. Za starších časů chodili koledovat i faráři a chodili i rechtoři, kteří si vymýšleli koledy.

Štědrý den
Tento den byl na různé zvyky velmi bohatý.
Někde sypaly hospodyně slepicím mák, aby hodně nesly. Místo obvyklého zlatého prasátka slibovaly dětem, které se postily, zlatého kohoutka.
Někde byl post úplný nebo se pojedlo jen trochu hrachu. Muži nekouřili a nekonali hrubší práce. Hospodyně však bílily, drhly a myly. Na besedu (návštěvu) se nechodilo, aby se neodnesla spokojenost. Návštěva byla vítána pouze pokud před ní vstoupilo do stavení dítě. To přinášelo štěstí. Bez dítěte přinášela návštěva neštěstí. Přišel li po dítěti muž, očekávala hospodyně v kolébce chlapce a hospodář ve chlévě býčka. Přišla li žena, bylo tomu naopak.
Jinde byl Štědrý večer ohlášen již za dne honěním stáda do Betléma. Prvně obešel pastýř s větvičkami zpravidla posvěcenými celou ves, zašel si do pastoušky pro bič a troubu a práskaje bičem a troubě na troubu, vyháněl ze stavení kluky a honil je po vsi. Napodoboval tím shánění stáda do Betléma, Kluky domácí vystrkovali z chalup, mnohdy za obrovského nářku a kluci pak pobíhali před pastýřem. Na sobě měli chomouty se zvonci. Někteří brečeli ze srandy jiní doopravdy. Hospodáři vycházeli ze stavení a stříleli do větru. Leckterý pytlák se tak i prozradil. Když se ves uklidnila chodila pastuchova žena s nůší a sbírala jablka a koláče.
Chasníci chodili vyhlížet první hvězdu, ze strany hvězdy očekávali pak příchod své vyvolené. Děvčata naslouchala z které strany se ozve první pes. Jeho hlas věštil příchod ženicha.
Lidé také vyhlíželi první světlo. Kdo je rozsvítil první přivolal oheň. Kdo jej rozsvítil za pastýřova honění stáda, svolával do svého stavení blechy a jinou nečistotu. Po prvním světle se pak rychle rozsvěcovaly další. Každý hledal rychle svůj stín. Pokud jej uviděl pouze krátký, již krátký život mu zbýval.
Večeře byla opět provázena mnoha věštbami. Před večeří se všichni umyli a zasedli ke stolu.
Počet osob musel být sudý, jinak do roka někdo zemřel. Nikdo neseděl obličejem ke dveřím. Hospodyně se nesměla během večeře pohnout od stolu, aby ji slepice dobře seděly. Přinesla proto dříve než usedla všechno jídlo najednou. Pře vlastním jídlem musel každý ochutnat kousek vánočky, trochu ořechů a jablko.
Při hlavním jídle nesměl chybět na Horácku hrách a na Podhorácku čočka. Hlavní jídlo sestávalo z polévky a to čočková, houbová, rybí, kroupová nebo kmínová se žemlovkou a hlavní jídlo mohlo být houbová omáčka s chlebem, jahelná kaše se sirupem nebo s cukrem, krupičná kaše s perníkem, kadlátka sušená i vařená, kroužali, buchty s povidly, ryba. Na Horácku nesměl chybět u hlavního jídla hrách a na Podhorácku čočka.
Po večeři a po rozdělení dárků se zpívalo. Kde neměli jesličky, měli alespoň chvojku a pod ní dárky, někdy velmi chudičké.
Po večeři se zkoušelo štěstí. Lilo se olovo a rozkrajovali se jablka. Po vodě se pouštěly skořápky od ořechů jako lodičky (někde i se zapálenými svíčkami) Skořákpa u kraje hlásila, že zůstane doma, když vyplula doprostřed byla na obzoru cesta do světa a když se skořápka potopila a zhasla svíčka, znamenalo to smrt. Zbytky od štědrovečerní večeře se dávaly slepicím, dobytku, zakopávaly se pod stromy. To vše, aby byla příští rok bohatá úroda a hodně dobytka a vajec.
Po večeři děvčata běhala k potoku a co z něj vytáhla z toho hádala, co bude její milý umět. Potom děvčata otevírala okna světnic a volala: Zelený les, pověz ty mě pes, kde můj milý dnes?" Ozval-li se nablízku byl milý z dědiny, jinak ze sousední osady. Jinde děvčata vybíhala na zahradu, třásla plotem nebo stromem a říkala: " Třesu, třesu bez, kde můj milej večeří dnes, tam ať zaštěká třikrát pes.". Jinde zase třásli plotem chlapci a říkali: "Hejbu, hejbu plotem, všichni svatí mým životem, kde je má milá dnes, ať se ozve pes."

Štědrý den provázela další spousta různých zvyků, ale tím vánoce nekončily. A my půjdeme dál.

Hod Boží vánoční
Byl to největší svátek z celého roku. Nesmělo se nic dělat, ani podlaha se nesměla zamést, ani vlasy si nesměl nikdo učesat. Nechodilo se hospody, ani na besedy. I ve chlévě bylo ticho. Dobytku se dalo dost píce i vody již na Štědrý den, aby se nemuselo na Boží narození ve chlévě poklízet. Děti nesměly klouzat a skotačit.

Štěpán
Byl veselý den. Pacholci končili službu a dostávali něco jídla a kořalky a trochu peněz za službu. Pastýřka přicházela s jedlovými chvojkami a dostávala za ně koláč. Hospodář ovšem poctivě počítal, kolik má větvička snítek. Kolik jich měla, tolik se mu narodilo telat. Drobotina chodila koledovat a bývala podarována jablky a ořechy. Hodně za stara chodili koledovat i dospělí.
Někde chodili pohůnci koledovat s tvz. "bejkem" a koledovali u dospělých děvčat. Byl to vlastně veliký hrnec nebo mejtník, na němž byla připevněna blána, přivázaná motouzem. Uprostřed blány byl otvor a v něm byl umístěn svazek žíní. První pohunek nosil buben, druhý hrnec s vodou, v němž si třetí namáčel prsty a smýkal jimi po žíních. Čtvrtý vybíral dárky.

Silvestr
Lidé se na potkání zastavovali, podávali si ruce a říkali: " Co jsme si, to jsme si". Doma u náboženských obrazů a na návsích v kapličkách se rozsvěcely svíčky, to za zemřelé.

Nový rok
Opět jeden den, který měl hodně co mluvit do budoucnosti. Jaký byl, takový byl celý rok. Kdo měl peníze, měj je celý rok, kdo je neměl byl chudý. Kdo se zlobil, zlobil se celý rok. Kdo měl smůlu, měl ji celý rok a totéž štěstí. Proto se lidé vyvarovali zlosti, hněvu a nepřátelství. Platily se dluhy, ráno museli všichni zasednout současně ke stolu, aby mezi lidmi panovala svornost. Všichni si hned po ránu přáli šťastný a veselý nový rok. Podle toho, kdo první vkročil do stavení, usuzovalo se jak bude. Dítě, děvče - štěstí, chasník - veselost, těhotná žena - nemoc. Pacholci se vraceli do služby nebo z dovolené.

Zvyků bylo mnoho - Matička, Večer tříkrálový, Doderek, dodržek, doderná, Miláčka, Betlémy, Pastýřské hry atp. A to snad až příště.

V Jihlavě dne 10.11.2004
Jan Havel

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE

DALŠÍ INFORMACE: http://sweb.cz/vysocan/

Typ záznamu: Lidové tradice
AKTUALIZACE: Luděk Šorm (FOLKLOR.CZ) org. 24, 17.11.2004 v 07:54 hodin

Copyright 1998-2019 © Luděk Šorm